Sakrální sexualita vs pudová sexualita: Jak pochopit dva základní přístupy k lidskému toužení

Stojíte někdy před zrcadlem a ptáte se: proč se mě moje tělo tak silně chce dotýkat? Proč někdy cítím, že sex je jen fyzická potřeba, a jindy se mi zdá, že je to něco víc - něco posvátného? Tato otázka není jen vaše. V Česku dnes roste počet lidí, kteří se cítí ztracení mezi dvěma protichůdnými pohledy na sexualitu: sakrální sexualitou a pudovou sexualitou. Ať už jste vztahově zkušení, nebo právě začínáte, oba přístupy vás ovlivňují - a často si s nimi nevíte rady.

Co je pudová sexualita a proč ji máme v hlavě všichni

Pudová sexualita je ten přístup, který vás učili ve škole. Ten, který se objevuje v reklamách, seriálech, i v rozhovorech s kamarády. Je to pohled, který říká: sex je jako jídlo. Když máte hlad, jíte. Když máte touhu, děláte sex. Toto chápání má kořeny v biologii - v potřebě přežít a rozmnožovat se. Když se uvnitř někdo napne, když se vám zrychlí dech, když se tělo začne třást - to není náhoda. Je to tělo, které říká: "Napln se. Uvolni se. Vrať se do rovnováhy."

Podle Slezské univerzity v Opavě (Picková, 2022) je tento pohled výsledkem freudovské teorie, kde se sexuální energie nazývá libida - neviditelný zdroj, který se hromadí a musí být uvolněn. V moderní společnosti se to stalo normou. Sexuální výchova v českých školách se zaměřuje především na biologii, prevenci těhotenství a nemocí. Komerční trh s produkty pro sexuální zdraví v Česku v roce 2023 dosáhl 125 milionů korun. Všichni prodávají něco, co řeší „nepříjemný nedostatek“. A to je právě pudová sexualita: mechanická, přirozená, ale i povrchní.

Nevýhoda? Když se sex stane jen účinkem, ztrácí se spojení. Lidé se ptají: "Proč se po orgasmus cítím tak prázdně?" Nebo: "Proč se s tímto partnerem necítím blíž, i když děláme všechno?" Pudový přístup neříká, proč byste měli chtít být s někým, kdo vás nevnímá. Říká jen: "Chceš? Udělej to."

Sakrální sexualita: když sex přestává být jen tělem

Na druhé straně je sakrální sexualita - ten přístup, který se nevejde do školního plánu, ale často se objevuje v modlitbách, v knihách o tantrě, nebo v tichých rozhovorech s důvěrným přítelem. Tady se sex neřeší jako potřeba, ale jako obřad. Ne jako náhodný akt, ale jako spojení. Ne jako vyplnění prázdného místa, ale jako přítomnost.

Podle antropoložky Krylové (2015) se v některých kulturách sex považoval za posvátný reprodukční obřad - něco, co spojuje člověka s božstvem, s přírodou, s minulostí i budoucností. V tomto pohledu není orgasmus cílem. Cílem je hloubka, spojení, vědomí. Je to jako modlitba, která probíhá tělem. V některých tradicích se sex dělal jen za určitých podmínek, v tichosti, s rituály, s úctou. Ne proto, že by byl špatný, ale proto, že byl mocný.

Dnes se tento přístup udržuje v náboženských komunitách, ale také mezi lidmi, kteří hledají víc než jen fyzické uspokojení. V Česku ho reprezentují malé neziskové organizace jako Centrum pro duchovní sexualitu. Jejich rozpočet je 2,3 milionu korun ročně - přesně 50krát menší než trh s pudovým přístupem. Ale počet lidí, kteří se k němu obrací, roste. Podle průzkumu Českého ústavu pro sexuality (2023) 63% mladých lidí ve věku 18-25 let chce pohled, který respektuje jak tělo, tak duši.

Proč je konflikt mezi nimi tak bolestný?

Není to jen o tom, co je správné. Je to o tom, že se oba přístupy nesnášejí. Pudový přístup považuje sakrální pohled za zastaralý, omezující, až škodlivý. Říká: "Proč se o tolik zatěžujete? Sex je přirozený. Nechte ho být."

Sakrální přístup na to odpovídá: "A proč ho redukujete na potřebu jako u zvířete? Když ho nevážíte, ztrácíte smysl."

Tenhle konflikt se odehrává v každém vztahu. V jedné rodině se děti učí, že sex je "špinavé, ale nutné zlo". V jiné se učí, že "když chceš, tak to dělej, ať už je to s kýmkoli". A dospívající, kteří se snaží najít svou cestu, se cítí ztracení. Průzkum Pickové (2022) ukazuje, že 68% dospívajících v Česku má pocit, že se jim nikdo nechce o sexualitě opravdu vyprávět. Ne proto, že nechtějí vědět. Protože neví, který přístup je pravý.

Co vám říkají odborníci? Není žádný správný. Ale je tu třetí cesta.

Dr. Škubalová z Masarykovy univerzity říká: "Redukovat sexualitu na pud je jako říct, že milování je jen výměna hormonů. To je pravda - ale ne celá pravda."

Prof. Krylová dodává: "Lidská sexualita je celek - biologický, psychologický, sociální i duchovní."

A Sociologická encyklopedie (2023) potvrzuje: "Mravní normy sexuality se mění v čase. Neexistuje univerzální pravda."

Co to znamená pro vás? Že nemusíte volit jen mezi "jednoduchým" a "náboženským". Můžete si vybrat cestu, která vám sedí. Někdy budete chtít sex jako uvolnění - a to je v pořádku. Někdy budete chtít, aby to bylo něco víc - a to taky. Neexistuje pravidlo, že musíte být vždycky jen jedno. Vztahy se mění. Vy se měníte. A vaše potřeby taky.

Co dělat dnes? Praktické kroky pro každého

• Přiznejte si, že máte oba pohledy uvnitř. Nejsou to vaše „chyby“. Jsou to části vás. Když se snažíte být jen „moderní“ nebo jen „posvátný“, ztrácíte část sebe.
• Učte se o obou přístupech. Přečtěte si WHO definici sexuality z roku 2022: "Sexualita je komplexní fenomén, který zahrnuje biologické, psychologické, sociální a duchovní aspekty." To není teorie. To je realita.
• Nechte se vést svým tělem - ale nejen ním. Když se cítíte toužit, neptejte se jen: "Co chci?" Ale také: "Proč chci? A kdo je ten, kdo mě s tím spojuje?"
• Hledejte zdroje, které neříkají jen "dělej to" nebo "nesmíš to". Existují organizace jako Sexuální výchova.cz, které nabízejí materiály, které spojují biologii s emocemi. A i když jich je málo, stojí za to je hledat.
• Nejde o to, který přístup je lepší. Ale o to, který vám v daném okamžiku pomáhá žít. Někdy je sex jako přírodní potřeba - a to je v pořádku. Někdy je to modlitba - a to taky.

Co se děje v Česku? Změny, které už začaly

Národní strategie sexuálního zdraví, kterou Ministerstvo zdravotnictví připravuje pro rok 2024, už neříká: "Buďte pudoví nebo sakrální." Místo toho hledá způsob, jak integrovat oba přístupy do výchovy, terapie i veřejného diskursu. Učitelé sexuální výchovy, kteří se dnes cítí nezvládnutí, budou mít podporu. Výukové materiály budou obsahovat nejen anatomii, ale i otázky: "Co pro vás znamená blízkost?" "Jaké hodnoty máte ve vztahu?"

Toto není náhoda. Je to odpověď na to, co lidé chtějí. A nejde jen o mladé. Je to o každém, kdo kdy cítil, že sex může být něco víc než jen výkon.

Co je tedy pravda?

Pravda je, že žádný z těchto dvou přístupů není dokonalý. Pudový přístup vás uvolňuje, ale může vás osamět. Sakrální přístup vás spojuje, ale může vás omezit. Pravda je, že vaše sexualita není ani jeden, ani druhý. Je to to, co vás činí vám. Někdy budete chtít být tělem. Někdy duší. A občas budete chtít být oběma najednou - a to je v pořádku.

Nikdo vám neřekne, jak to máte dělat. Ale můžete si to vyzkoušet. Bez soudů. Bez strachu, že to je špatně. Nebo že to není dost dobré. Sexualita není test. Je to cesta. A každý krok, který děláte s vědomím, je krok k sobě.